1) Fly od Ludovica Einaudiho
Velmi taneční hudba, která nenechá nikoho chladným.
2) I dreamed a dream z muzikálu Les Miserables (Bídníci)
V češtině ji možná znáte jako "Knížku snů". Krásně se zpívá, leccos vyjadřuje a jen tak neomrzí ;)
3) Aquarius z muzikálu Vlasy
Ne, nemá to nic společného s tím, že jsem sama Vodnář :) Celosvětově proslulá písnička o míru a toleranci potěší i několik desítek let po tom, co éra hippies odezněla .
4) Celine Dion - To love you more
Něžná, citlivě nazpívaná písnička, která pohladí po duši, ať se nacházíte v jakémkoliv rozpoložení...
5) Symfonie č.40 g moll, K 551, 1. Věta - Wolfgang Amadeus Mozart
Navzdory ne příliš poetickému názvu je mým nejoblíbenějším kusem na poli vážné hudby. Ráda si ji pustím kdykoliv jsem po náročném dni unavená a potřebuji trošku "zklidnit nervy".
6) Just out of reach z muzikálu Flashdance
Protože je přece lepší skok a pád než se svého přání vzdát! Co jiného by mělo člověka inspirovat, než tahle příjemná muzikálovka plná odhodlání?
7) It is you I have loved od Dany Glover
Ani já nemůžu poslouchat jen muzikály ;) It is you má šťastnou sedmičku pro to, že je zaláskovaná, pohádková a přiznejme si to - všichni máme rádi Shreka!
8) Hijo de la luna - Mecano
Nejsnažší cesta, jak se zábavnou cestou naučit cizí jazyk je pouštět si písničky! Hijo de la luna byla jednou z prvních, které jsem si překládala. Když si španělskou píseň z devadesátých let minulého století přeložíte, zjistíte, že ve skutečnosti vypráví velice smutný příběh...
9) Tell me it's not true z muzikálu Blood brothers
Nádherná a velmi silná píseň z anglického muzikálu Pokrevní bratři. Pokud budete mít to štěstí muzikál vidět, určitě mi dáte za pravdu, že působivější závěr tragického muzikálu už nikdo nevymyslí.
10) The Phantom of the opera ze stejnojmenného muzikálu
Fantoma opery považuji za Webberovo zatím nejzdařilejší dílo. Přestože je na "muzikálové poměry" velmi temný, autor tuto temnotu mistrně vyvažuje něžností své hudby. A uznejte sami - muzikál odehrávající se v operním prostředí - no není to geniální?
Cestopis jedný půdy
Archiv blogu
úterý 20. května 2014
Jak jsem si myslela, že budu zpěvačka
Jako malá jsem snila o tom, že budu zpěvačka. Jasně, o tom
asi sněla každá holčička v určitém věku, ale já měla takový pocit, že je
se to vážně stane. Dokonce jsem několik let chodila na hodiny zpěvu, z kterých
mám velmi smíšené – a občas velmi děsivé – vzpomínky.
Do zpěvu mě přihlásila moje máma, protože měla vždycky za to, že bych měla dělat něco kreativního a smysluplného (dohady o tom, jestli je zpěv smysluplný bych si s dovolením nechala až do jiného článku). Na první hodině jsem přišla k jednomu zdánlivě velmi milému panu učiteli (který, jak se potom ukázalo, zas tak milý nebyl) a ten mě hned postavil před mikrofon. Vyplašená jsem si odzpívala svou první písničku a zelená strachy si šla zase sednout. No, žádná sláva.
Do zpěvu mě přihlásila moje máma, protože měla vždycky za to, že bych měla dělat něco kreativního a smysluplného (dohady o tom, jestli je zpěv smysluplný bych si s dovolením nechala až do jiného článku). Na první hodině jsem přišla k jednomu zdánlivě velmi milému panu učiteli (který, jak se potom ukázalo, zas tak milý nebyl) a ten mě hned postavil před mikrofon. Vyplašená jsem si odzpívala svou první písničku a zelená strachy si šla zase sednout. No, žádná sláva.
Postupem času jsem se ale otrkala a po roce už jsem si připadala vážně jako dobrá zpěvačka. Jenže to by nemohlo přijít dospívání. Jak určitě všichni víte, hlas se postupem času mění, a to nejen ten klučičí. Takže čím jsem byla starší, tím míň jsem svůj hlas uměla donutit se doškrábat do těch najednou neuvěřitelných výšek - a tím méně sebevědomí jsem měla. Výsledkem bylo to, že jsem zpívala jako škrtící se myš a navíc tak potichu, že nepomáhalo ani zesílení reproduktorů na plné pecky. V té době jsem taky zjistila, že náš pan učitel byl vážně tyran (nebo alespoň mi to tak přišlo v mýc pubertálních očích). Každý týden jsem se klepala, kdy zase uslyším „VÝŠ! VÝŠ!“ a „CO SI TO TAM MRMLÁŠ, TOMU ŘÍKÁŠ ZPĚV?!“ a tak dále, a tak dále…
Jednoho dne už to prostě moje slabá povaha (vysoce citlivá na kritiku každého druhu) nevydržela, a oznámila jsem panu učiteli, že končím. A tak skončila i moje naděje na kariéru světově uznávané popové zpěvačky. No, co nadělat, něco končí – něco začíná. Třeba to rozjedu jako herečka, měla bych si najít nějaký kurz…
A co vy, jaké jsou vaše zkušenosti se zpíváním?
Veronika Dvořáková
neděle 18. května 2014
Nová půda plna zpěvu!
Tak nezapomeňte v červnu naladit radiodomino.cz ! PS. Poznali jste alespoň jednoho zpěváka na obrázcích?
Nová anketa - tentokrát do dílu o zpěvu!
středa 19. března 2014
5 favoritů
Další díl půdy se týká
tašek a já si pro vás připravila takovou malou přehlídku svých oblíbených
tašek, které bych rozhodně nevyměnila!
Taška typicky do města. Nevejde se vám do ní sice notebook, zato vás ušetří sáhodlouhého probírání skříně s oblečením -hodí se totiž skoro ke všemu. |
Moje oblíbená "multifunkční" taška, která najde svoje uplatnění ve škole, ale neurazí ani na koncertě nebo v divadle. |
Sportovní, v mém případě "taneční" taška. Kromě toho, že roztančená baletka působí velmi tématicky má taška navíc velkou výhodu v tom, že je prodyšná. |
Taška pro dobrou náladu. Ano, hraje všemi barvami, takže se nejlépe kombinuje s černou, dokáže ale parádně oživit! |
neděle 16. března 2014
Nový díl půdy se připravuje - nová anketa pro všechny!
sobota 22. února 2014
Tři věci, které jste o taškách určitě netušili
Další díl půdy už je téměř připraven a tak přišel čas na napsání článků o daném předmětu. A o čem, že to bude tentokrát? No jasně, tašky, kabelky a batohy!
1) V pražské MHD patří zavazadla mezi tři nejzapomínanější předmety spolu s telefony a rukavicemi! S tím souvisí i další kuriozita - zatím co například u oblečení je pravděpodobnost vrácení téměř nulová, tašky se vrací bezmála vždy. Kabelky ale rozhodně nepatří mezi nejpodivnější ztráty. V MHD se ztrácí třeba i domácí zvířata!
2) V reklamě na kabelku se objevil i Gorbačov! Ano, čtete správně a ano, je to poslední prezident sovětského svazu. Objevil se spolu s například francouzskou herečkou Catherine Deneuve v reklamě na proslulou kabelku od proslulé značky Louis Vuitton. A není to poprvé, co se tento politik nechal takto zaprodat! Objevil se již v reklamě na pizzu, aby tak získal peníze pro svůj nadační fond.
3) Na letišti ve Velké Británii probíhají dražby zapomenutých kufrů! Přijde Vám to jako senzační nápad? Jen počkejte. Ne vždy se Vám podaří, že si koupíte kufr plný diamantů a značkového zboží. Stává se, že si ubohý zákazník pořídí například kufr plný špinavého prádla a zkaženého jídla. Což je poměrně logické, vzhledem k tomu, že se jedná o zavazadla, k kterým se nikdo nehlásí. A ruku na srdce, když s sebou vezete drahé věci, asi si na ně na letišti vzpomenete...
Zdroj: Tumblr.com |
Zapomněli jste někdy tašku v tramvaji? Nebojte se, nejste sami! Zdroj: www.praha.eu |
Kampaň měla symbolizovat změny. A ty za své vlády Gorbačov udělal, ne? Zdroj: www.nytimes.com |
Máte i Vy nějaký kuriózní zážitek, spojený se zavazadly? Dejte nám vědět na e-mailovou adresu cestopisjednypudy@gmail.com!
Alžběta Rádsetoulalová
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)