Inspirace k různým důležitým rozhodnutím bývá často dost legrační. Například dneska, během schůzky Litiny. Zbylo nám trošku času a to bývá okamžik, kdy se vedoucí potýká s problémem, jak zabavit ostatní. Přiznat, že nemá nic připravené nepřipadá v úvahu. Často tak naprosto nenuceně vytahuje z kapsy úkoly, hry a aktivity, které s původním zaměřením schůzky nemají nic moc společného, ale čas zabijí spolehlivě. Ano, moudrý čtenář už tuší, to je ten okamžik, kdy byli všichni členové nuceni sledovat "zjůtůbkovanou" verzi druhého dílu půdy.
Reakce spoluzakladatelky Verči byly komické. "To je strašný!" "To to bylo tak hrozný?" "To jako vážně?" A podobně. Následující kritika byla nemilosrdná, začínám mít pocit, že tento díl nikdy neměl vystoupit na světlo boží. Mé plány se hroutí a mé sebevědomí je otřeseno. Vybírám tedy tu nejmilosrdnější ze všech poznámek. "Takže, co ta hudba?" Všichni se poctivě zamýšlí a postupně se jejich jazyky rozvazují. "Byl ten Karel dobrej nápad?" "Nicky Minaj? Ježišmárja!!" No, reakce jsou různé. Na jedné se ale shodnou - výběr hudby je rozpačitý, stejně jako naše pocity z něj (ano naše - ta Nicky byla moc i na mě).
A tak tedy prosíme, nenechte nás na holičkách a pomozte nám tenhle oříšek rozlousknout. Do 6. února máte možnost hlasovat v anketě (jo, ta napravo) a vybrat písniček, kolik je libo. A jestli tam ta vaše chybí, neváhejte a napište nám na Cestopisjednypudy@gmail.com
Alžběta Rádsatoulalová
Žádné komentáře:
Okomentovat